Já obrazy vypaluji

Soustavně se zabývám malbou, kresbou, grafikou a v posledních letech
i technikou smaltu, pro niž se ve volné tvorbě vžilo označení smalt-art.

Práce se smaltem je malým tvůrčím dobrodružstvím a umožňuje
i experimentovat a hledat nové postupy (proškrabávání zaschlé vrstvy smaltu, různé způsoby nanášení barvy – stříkáním, navalováním, otiskováním, malováním atd.).

Toho všeho využívám při tvorbě od černobílých, graficky pojatých obrázků zimních krajin (tyto motivy se v dané technice a barevné škále přímo nabízejí), až po zářivě barevné obrazy podzimu. Tato technika dokonale vyhovuje mému naturelu – promítá se do ní i dlouholetá malířská a grafická zkušenost a také práce v keramické dílně.

Zvláštní kapitolu v sériích smaltovaných obrazů tvoří dekorativizující práce se stylizovanými motivy slunce, stromů, květů a podobně.

Náměty pro své obrazy hledám hlavně v přírodě. Mé „útěky do krajiny“, její pozorování, všímání si detailu, ševelení, energie a proměna mi dává mnoho motivů k zamyšlení a ztvárnění.

Fascinuje mě hra světel a stínů. I to se odráží při vymýšlení motivů a kreslení návrhů.

Dalšími prvky mé tvorby jsou odrazy života ve velkoměstě, na sídlišti, na ulici, lidská energie (sport, tanec), nebo zásahy lidí do okolní krajiny…

Co je to vlastně smalt

Smalt, nebo také email, prošel víc jak třítisíciletým vývojem, a to v různých zemích, kde má silnou historickou tradici. Ale detaily historie tu probírat nebudeme. To si můžete najít na různých webových stránkách sami.

Tak jen v rychlosti…

Neexistuje tedy nic jako „typický smalt“, protože tato technika je velice tvárná. Paradoxně není znalost všech podob rozšířena ani mezi smaltéry, protože je velice vzdálen svět zlatníka používajícího nejčastěji historické postupy od prostředí profesionálního malíře, který pracuje s průmyslovým smaltem na velkoformátových obrazech nebo objektech.

Základním principem smaltování je přitavování skloviny (smaltu) na kovový podklad. Jedná se tedy o práci se dvěma různými materiály s odlišnými vlastnostmi.
Smalt je oblíben pro své následující vlastnosti: lesk, stálobarevnost, chemickou odolnost, snadné čištění a údržbu.
I přes svou tvrdost je smalt křehký, protože se stále jedná o sklovinu (pozor na pády).

Smalt dělíme na technický a šperkařský, každý má jiné vlastnosti a jinou škálu barev.
Nejčastěji se vypaluje mezi 750 °C – 850 °C od 2 do 5 min.
Teplota se většinou odvíjí od použitých barev, čas od síly nebo druhu plechu (materiálu).
Nanáší se několik vrstev barev a každá jde do pece zvlášť. Je běžné, že se obraz pálí 6×, u šperků i vícekrát. Bohužel každý výpal může pozměnit barevnost smaltu a tím i výsledek.

Pro své obrazy používám technický smalt nanášený na ocelový plech.

Technický smalt lze mezi sebou míchat a tak je možné připravit ze základních barev celou škálu odstínů. Bohužel se nepovede stejný odstín namíchat dvakrát a proto je nezbytné s tím při tvorbě počítat.

Je také dobré dopředu vědět (nebo alespoň tušit), co chceme vytvořit. Postup při smaltování se liší od malování olejem (vypálenou barvu nesetřete) nebo akvarelem – u smaltování se začíná na tmavém podkladu.
A je potřeba promyslet, co v které vrstvě budeme chtít. Po vypálení je stav nevratný… pokud není autor s výsledkem spokojen, musí přehodnotit svoji koncepci a celé dílo přizpůsobit… prostě vznikne něco jiného, než původní záměr.

Smaltování je krásný obor s neomezenými možnostmi hledání a rozvoje, ale zároveň je to technika náročná na čas, trpělivost a také na peníze (energie na vypalování je zapotřebí opravdu hodně). A u tvorby obrazů je omezená
i možností výpalů ve velké peci.

Úryvek z knihy: Magdalena Urbanová, Smalt ve výtvarné tvorbě, Praha: Grada, 2013, kráceno, upraveno

Smaltované šperky

Pro výrobu smaltovaných šperků se používá jiný materiál:

• jemnější šperkařský smalt má trochu jiné složení a vlastnosti.
Při práci s ním je potřeba větší cvik. Šperkařské smalty se nemíchají,
je nutné mít vždy další barevný odstín samostatně.

Většinou se používá v sypkém stavu. Se smaltem nejde „malovat“
a táhnout štětcem jako u tradičních výtvarných technik. Ale i zde je možné v některých případech použít smalt za mokra, nebo ve formě „vodovek“.

A stejně jako u technického smaltu (a obrazů) se šperkařský smalt vypaluje zcela suchý,

• jako podklad používáme měď či stříbro, ale je možné použít i zlato.

V mém případě je většina šperků z mědi.